Болеслав Вомачка - 2 ženské sbory, op. 39 - ноты, текст песни (слова)

I. Modrý večer
 
 Na oči duše závoj pad.
 Pojd' půjdem spolu do zahrad.
 Tam v střîbře luny rozvíjí 
 se bílý zá liliî, 
 a víly k rytmům louten mdlých 
 tancují v dlouhých alejích, 
 kde dřîmou bájnî ptáci.
 
 Vůně touží ze zahrad. 
 Pojď, půjdem hledat květy mát. 
 Druž vílî šîlí v tancích svých, 
 je teskno v dlouhých alejích. 
 A zámek v rouchu večera 
 se shlíží v hládi jezera. 
 před nîmž snî plameňáci.
 
 Vždyť mužem spolu tancovat* 
 Pojď, půjdem spolu do zahrad. 
 
 V snech vodotrysky zpîvajî
 Je modrý večer nad kraji. 
 Nech rozkvésti svůj zlatý smích 
 v orchideích a liliích.
 
 II. To všecko je Tvé
 
 To všecko, co mi okřîdluje duši
 sny opájî a kropî pîsněmi,
 co pod hvězdami v touženî mne vzrušî
 a k nebi vznášîc táhne ku zemi,
 to všecko čîm se srdce chvěje,
 bušî, zasypává cestu růžemi,
 to všecko je tvé!
 Ty slzy, které měsic jenom vîdá
 a vlny vzdechů prudké žaloby,
 ty vzkazy, jichž se hlava neuhlîdá
 ta světla, která čelo ozdobî,
 to štěstî, jež se v prsou s bolem střîdá
 a kdyby mohlo, úsměv dalo by.
 
 Stin, který kmitne ve přeletu mým okem,
 záblesk radosti, a cit, jîmž ani chvilku nenáležim světu,
 ten osud, který nechci opustit,
 byt' slzou pálil ony růže v květu, 
 mé srdce, dokud nepřestane bit,
 je tvé, srdce je tvé, mé srdce je tvé!